Obytňákem Itálií - z Toskánska do Dolomit
Na přelomu června a července 2022 jsme s dětmi vyrazili na necelé 3 týdny po Itálii obytňákem. Našim cílem bylo vidět Toskánsko, vykoupat se v Ligurském moři a větší část dovolené pak strávit v Dolomitech. V Rakousku volíme přesun po dálnici. V Itálii naopak silnice první a druhé třídy, abychom se vyhnuli mýtnému a viděli z krajiny více. Naši cestu popisuji den po dni s tipy na parkování i krásná místa k návštěvě. Na závěr se dočtete několik rad, které vám cestování usnadní.
Den 1 (pátek) - z Brna vyjíždíme v odpoledních hodinách směr Klagenfurt. Nocleh začínáme hledat až po cestě a nakonec ve večerních hodinách přespáváme nadivoko u jezera Volkermarkter Stausee. Je to malý plácek u břehu jezera, kde potkáváme další nocující camper. Jsme unavení a brzy jdeme spát.
Den 2 (sobota) - Ráno nás budí davy aut místních rybářů, kteří mají v blízkosti rybářské závody. Jsou veselí, žádný problém s námi nemají a mile si s námi povídají. V dopoledních hodinách opouštíme Rakousko. Rozhodujeme o přejezd do Itálie Triglavským národním parkem a neděláme chybu. Výhledy z auta jsou nádherné a tak často zastavujeme na krátké zastávky u řeky Soča a protahujeme nohy například procházkou k vodopádům Boka.
Pokračujeme po cestě směr Udine a odpoledne přijíždíme mezi Bibione a Caorle, kde se nachází Area Sosta Camper - obrovské campervanové parkovistě jen pár desítek metrů od prvních písečných pláží. Moře jsme se nemohli dočkat a tak jsme využili příznivou cenu za parkování přímo u moře. Za den, jenž se počítá vždy na 24 hodin (od 8 rána do 8 rána následujícího dne) platíme 10€. Zůstáváte-li déle, musíte si zaplatit další den. Camping nabízí bezplatné využití tureckých záchodů a studené sprchy. Za 0,50€ je možné mít teplou sprchu u občerstvovacího kiosku. Nutno říct, že tu byl, už na konci června, jeden obytňák vedle druhého a je to znát především na okolí po cestě k pláži, kde potkáte nejeden odhozený toaletní papír, pet láhve atp. Na druhou stranu, pokud už se na moře opravdu těšíte a hledáte místo, kde v blízkosti pobřeží složit hlavu za málo peněz, určitě tu zastavte. Moře bylo teplé, relativně čisté a pláž opravdu dlouhá a široká. Místy se tu objevovaly vyplavené medúzy a řasy, ale nic, co by mělo začátek dovolené nějak znechutit. Věřili jsme, že to pravé koupání nás teprve čeká :)
Den 3 (neděle) - po odpolední koupačce odjíždíme směr Casalborsetti - stále podél západního pobřeží. V pozdních hodinách nacházíme další, ale na rozdíl od Caorle, poklidný stellplatz Giardino Giovanni Borsetti opět hned u moře. Vyskytuje se tu jen několik málo bydlíků. Platíme za den 12 €.
Den 4 (pondělí) - Děti dlouho spí a tak sami ráno vyrážíme na obhlídku okolí do nedalekého obchodu pro snídani a zastavujeme v jedné z útulných a přívětivých kaváren přímo na pláži (espresso za 1,2€), kterých je tu teď ráno hned několik otevřených. Po odlivu jsou v písku tisíce mušlí a kupodivu, žádná medúza ani řasy a tak se po snídani s dětmi bavíme jejich sběrem. Moře je neuvěřitelně teplé a čisté, pláž poloprázdná. Užíváme si moře do odpoledních hodin a po pozdním obědě vyrážíme dál.
Jedinou chybu jsme udělali, že jsme si nepřiplatili 3€ za elektriku, nemáme totiž dobitou baterku na klimatizaci, čehož budeme dneska odpoledne při další cestě krutě litovat. Je tu vedro, hodila by se hlavně dětem vzadu. Radovánek u moře bylo pro tuto chvíli dost a tak odpoledne odjíždíme směr Toskánsko - cestování je dlouhé, po cestě se zastavujeme v jedné z autentických vesnic Brisighella s krásným výhledem na okolí. Večer už na cestování nezbývá moc sil a tak přijíždíme k jezeru Lago di Bilancino a jeho jediné oficiální pláži, kterou zde "okupuje" stylová Bahia Café, Spíme tu zadarmo na obrovském parkovišti společně s pár bydlíkama. Příjezd je dost strmý, po dešti by to ne každý obytňák dal, ale Ferdafon to zvládá skvěle. Bar, který do půlnoci hraje fajnovou hudbu nám dělá příjemnou kulisu. K dispozici jsou otevřeny záchody a sprchy (sprchy by měly být za poplatek 1€). Je možné se vykoupat v jezeře, ale asi to není na celý den, pláž evidentně patří k baru.
Den 5 (úterý) - hned po snídani vyrážíme směr Pisa a po cestě se stavujeme do města Lucca. Doporučujeme navštívit kruhové náměstí Piazza dell'Anfiteatro. Je zde více turistů než jsme doteď byli zvyklí, ale stále nic drastického. Navečer dorážíme na stellplatz Parking of Pratele v Pise. Platíme, a tentokrát i s elektrikou, 15€. Není tu žádné zázemí kromě čisté vody a výlevky. Žádné sprchy ani WC. Ale zato je tu bezpečno a klid. Určitě se vyplatilo, obytňáků tu nebylo moc a do samého centra byla krásná procházka na půl hodinky. Sezóna asi pořád nezačala. Večer se vydáváme na průzkum, ale před dosažením centra nás zahnal silný déšť. V pozdních hodinách máme s dětmi nápad navštívit Šikmou věž teď v noci. Nejmenší z nás je vsak k neprobuzení a tak zůstávám v obytňáku a zbytek osazenstva se vydává na průzkum ve třech. Vracejí se asi po dvou hodinách. Věž viděli z pozauzamčeného areálu, který se otevírá v 7 ráno.
Den 6 (středa) - o půl 7 ráno se vydávám na samostatnou prohlídku města, zatímco zbylé osazenstvo ještě spí. Mám radost ze samoty, je to pecka, u Šikmé věže nikde nikdo. Dávám si sójový Caffè lattè a potkávám 19. letou českou slečnu, které pomáhám vyfotit "padající" věž :) Po návratu do obytňáku jdeme trasu už s celou smečkou. Tentokrát je o poznání více lidí v ulicích i u památek. Hlavně u věže je to docela nahusto. Vyplatí se přijít brzy ráno. Chci ještě zastavit u slavného muralu Tutomondo popartového umělce Keitha Heringa, tady turisé nebyli prakticky vůbec.
Odpoledne vyrážíme jižně pod Livorno. Naše očekávání byla ale asi příliš vysoká. I když cesta podél pobřeží byla krásná, pláže byly často hůře dostupné s nemožností zaparkovat obytňák podél krajnice, která byla už tak posetá místními automobily (pouze italské SPZ). Z domova si přivážíme tip na "karibskou pláž" Spiagge bianche, která se tváří jako tyrkysová oáza. Ve skutečnosti je ekologickou katastrofou, vzniknuvší vypustí vápencového odpadu místní chemičky. Je to doslova nechutné, ale na fotkách to nepoznáte a chemičku v dáli fotit nemusíte. Každý máme nějaké svědomí. My se rozhodujeme nezůstávat, i když lidí se tu koupe až až a weby ujišťují, že voda je nezávadná. Nakonec se rozhodneme nepokračovat už dále na jih. Vracíme se a parkujeme pod mostem, ke kterému jsme uhnuli z hlavní silnice. Je tu klid a snad i bezpečno. Přes cestu je kamenitá pláž, koupání tu bude složité, ale je tu bar :)
Den 7 (čtvrtek) - vydáváme se hned ráno zpátky na sever za Pisu. Našli jsme v mapách obrovské písečné pláže i pěkné recenze. Přehoupli jsme se přes červen a sezóna zdá se stále nezačala. A tak v pohodě parkujeme obytňák na poloprázdném parkovišti za 7€ (bez elektriky) na celý den (8-20). Další tarif by naskočil za stejnou cenu od 20-01 h. Nocování na parkovištích u pláží není možné, ale po přesunu na neplacená místa (dál od moře) by se přenocovat zřejmě dalo. Pláž Spiaggia Libera byla kouzelná, neuvěřitelně čistá voda i písek a výhledy na Alpy. Krása. Jen žádné mušle, na ty byl sever štědřejší. Ale nevadí nám to, děti si nejvíc užívají skákání ve vlnách a ztěží je po 8 hodinách vytahujeme ven :)
Večer se vydáváme směr La Spezia, chceme zítra na výlet do Cinque Terre National Park. Poprvé za celou dobu ze zvědavosti využíváme italské dálnice a tipujeme, kolik nás to vyjde na poplatcích Platíme 6,10€ za 40 km. Přespáváme na obyčejném bezplatném parkovišti v centru. Trochu jsme se s hledáním místa potrápili, bylo zjevné, že tohle město je už turisty zavalené. Čouháme SICE do silnice, ale je tam klid a málo aut.
Den 8 (pátek) - Ferdafon necháváme na parkovišti a jdeme na nádraží (10 minut pěšky). Jedeme vlakem z La Spezia do jednoho z městeček, do Manaroly. Z Manaroly pak pěšky do Riomaggiore. Zpáteční jízdenka vlakem nás stála 25€ pro nás všechny. V porovnání s lodí úplně zadarmo. Vlak jezdí cca každých 25 minut. Vlastním autem se do těchto míst vůbec nedoporučuje vydávat. Důvod je jasný - obrovský nápor turistů, úzké silnice, nízká kapacita parkovacích míst. Vlak je pro většinu turistů nejideálnější a nejlevnější způsob, jak se do národního parku Cinque Terre dostat. Cesta netrvá víc jak několik minut. Je tu nádherně. Procházky v barevných uličkách stojí za to. Plavky určitě nenechávejte doma, vykoupete se i tady. A dejte si někde pizzu, není tu kupodivu draho. Pěší přesun mezi jednotlivými městečky v letních teplotách je trošku náročnější, asi 200 výškových metrů, ale jsou odsud krásné výhledy a zas tolik turistů na nich nepotkáte.
Večer přejíždíme do vnitrozemí a spíme na parkovišti ve vesničce Cervarezza. Vesnička je to milá a autentická, neturistická, s výhledem na hory. Všude rodinky s dětmi, lidé v místním baru. V okolí možnost pitné vody z pramene, dětské hřiště, pizzerie. Dneska jsme děsně rádi za tohle klidně místo.
Den 9 (sobota) - vyrážíme kolem poledne na úpatí hor směr Verona. Cesta je dneska dlouhá a nejnáročnější, stále platí, že se vyhýbáme dálnici, a tak je všude samý kruhový objezd. Jedeme více méně pořád 50 km/h. Vzalo nám to celý den. Po cestě se stavujeme u řeky na ochlazení, je vedro a klimatizace už nestíhá. Teplota hlásí venku 34 stupňů. Před 9 večer přijíždíme do vesnice Segusino na počátku hor. Je tu zdarma nově vybudovaný stellplatz Area sosta Camper Segusino se vším kromě záchodů (zdarma výlevka, voda i elektrika). S námi jsou tu celkem tři obytňáky, místo je tu asi pro 16. Vedle v baru hraje živá kapela rockový pecky. Děti jsou nadšený a spokojený. Jezdí na koloběžce po bezpečným parkovišti, hned vedle je velké hřiště. Večer k nám zavítají dvě Italky, se kterými si docela dlouho povídáme, pohostíme je slivovicí a jdeme spát.
Den 10 (neděle) - jdeme se podívat k řece, která teče hned u stellplatzu. Cesta k vodě není úplně přívětivá, ale překonáváme protipovodňový val a někteří z nás se opět koupou :)
Po snídani přejíždíme k Lago del Mis. Parkování je tu zdarma, u parkoviště je občerstvení. Je tu i stellplatz, ale placený, nevyužíváme ho, protože vody i elektriky máme dost a zůstáváme na přespání na parkovišti, i když kempování tam není povoleno. Kempingové vybavení dáváme tedy před obytňák na plac, kde se lidé přes den opalují a vychází nám další nocleh zdarma. Večer se bavíme malováním kamínků. Dovolujeme dětem rozdělat malý oheň a opékání marshmallownů :)
Den 11 - od jezera prejizdime kolem poledne pres Passo Rolle do Passo xxx. Upozorním jen, že projet dal kolem jezera není možné, cedule od začátku upozorňují, že později jsou v místě tunely, kde neprojedete nad 2,5m výšky. Neriskujeme, (máme 3,1m) že se tam s Ferdafonem neotocime a vracíme se zpět a jezero objizdime. Stavujeme se v turistické destinací San Martin del xxx. Na nás příliš komerční. Děti si chvíli hrají na hřišti, děláme procházku k lanovce, která není v provozu a jdeme zpět k obytňáku. V národním parku je striktně zakázané kempovat, takže celou cestu míjíme cedule že od 21 do 7, je zákaz stání, ale poprosíme místní hospůdku o přenocování na jejich parkovišti. Doporučovala bych si trasou projíždět přes den a zastavit alespoň na piknik. Od 17 do 21 hodin není nutné na parkovištích platit. Neuvěřitelné milí a vstřícní nám dávají povolení prenocovat na jejich parkovišti. Prekonavame obrovskou přeháňku. Venku je najednou 10 stupňů. Venku cinkají krávy. Jsou tu neuvěřitelně výhledy na gigantické hory.
Den 12 - ráno nás probouzí pasačci krav a štěkot psů, kteří zahání krávy zpátky domů (na dojení), prejizdime pár set metrů k velkému parkovišti v sedle a vydáváme se na procházku po červené přímo na výhledy majestátních vrcholů Dolomit. Děláme okruh a nevracíme se stejnou cestou. Zabere nám to dyl, na vrcholcích jsou dvě chaty. Hodina tam a hodina zpět se protahuje asi na 3,5 h procházku. Cesta tam je náročnější, ale je vhodná i pro aktivnější samochodící děti. V té spodnejsi chatě se zastavujeme a kupujeme dětem hranolky :) Poté se vracime a sjíždíme ze sedla do Lago del Ghirlo, kde si dáváme pozdní oběd na místním piknikovišti u jezera (nedá se koupat). Máme před sebou 10 min přejezd do města Masaré, kde nacházíme na parkovišti dětské hřiště a nenocujeme přímo u hlavní silnice. Děti si celý podvečer hrají a místní pramen s pitnou vodou jim dělá skvělou rekvizitu. Večer sledujeme poprvé film v TV. Ani zde to nevypadá na nějaké reálné koupání.
Den 13 - čeká nás výlet k místnímu vodopádu Cascata Ru de Raitl. Není to daleko od místa, kde parkujeme. Mapy.cz hlásí půlhodinovou procházku tam. Ráno je krásně slunečno, jdeme se proběhnout do obchodu pro bagety, snídaně a vyrazíme k vodopádu. Cesta strma ale krátká a stojí to za to. Projíždíme všemi moznymi pass, jakými je to možné, včetně Marmolady. Jaou tu neuvěřitelně krásně a monumentální hory. Spíme na jednom z vrcholů Passo di Gardena za 7,50€. Legálně.
Den 14 - projíždíme Dolomity, celý den jsme více méně na ceste. Stavujeme se ve městě Cortina, ale moc se nám tam nelíbí a jedeme dál. Zůstáváme u jezera Lago di Cadore a kempujeme více méně na divoko. Potkáváme skupinku českých motorkářů, kteří tu zakempuji s námi. Prespavame u Tagliamento. Cesta tam byla hodně úzká.
Den 15 - dopoledne odjíždíme zpět a navazuje e na cestu přes Enemonzo. Prsspavame na břehu jezera Predel.
Den 16 - prejizdime k Lago di Fusine Superior. Platíme 15 euro a můžeme zůstat do druhého dne do 7 dá rána. Jsou tu dvě jezera, je tu hodně lidí, ale opravdu nádherná destinace
Den 17, po 7 se přesouváme níž za parkovací zónu a dospavsme dlouhý večer u ohně. Kolem 9 se prsouvame cca 30 minut do Villachu, kde.jsou termální lázně. Je to tu super. V noci prejizdime na Hohe Wand
Den 18 - jsme celý den na Hohe Wandu, Prsspavame
Den 19 - návrat domů